Víte, že na beskydských loukách rostou orchideje? Jsou podobné těm tropickým, jen mají menší květy. Orchideje jsou ozdobou a velkou vzácností našich luk. Bez hospodářů, kteří luční porost pravidelně kosí, by však nebyly ani louky, ani orchideje.
Rozmarně krásné květy orchidejí plodí nesmírné množství potomstva – až 10 000 semínek v jedné tobolce! Jejich váha je nepatrná, vzdušné proudy je proto roznášejí do daleka. Zvyšuje se tím pravděpodobnost, že aspoň nějaká nejsou vybavena žádnými potravinovými zásobami. Přežije jen to, které se v půdě potká s vhodnou podzemní houbou,která mu živiny dodá.
„Obyčejné“ luční kvítí, ale i vzácné rostliny, motýli a další hmyz – ti všichni našli domov na sluncem ozářených loukách. Bez pravidelného sečení by louky rychle ustoupily lesu a beskydská krajina by bez zásahu člověka byla méně pestrá.
Kopretiny, zvonky, jetel, štírovníky, jitrocel a mnoho druhů trav skládají dohromady neobvyklou krásu. Kde je pestrost rostlin, tam je i pestrost hmyzu. Své živné rostliny si najdou nenápadné samotářské včely, barevní motýli i mírumilovní čmeláci…
Kdysi hojná, mimo Beskydy dnes již vzácná orchidej. Roste na vlhčích loukách i okrajích lesů. Je to velmi různorodý druh – kvítky v bohatém květenství mohou mít různé odstíny nachové barvy i různý tvar.
„Písnička podobá se ovci a noty rostou na jalovci, ovečky zvoní a zvoní…“ nebo „Vysoký jalovec…“ – lidové písně nám připomínají, že k ovcím a beskydským pastvinám neodmyslitelně patří keře jalovce. Ochutnejte jejich modré plody (jalovčinky) – typicky pryskyřičná chuť zlepšuje trávení.
Velká část odlesněných ploch vznikla v minulosti díky pastvě ovcí. Chov ovcí slouží především k obživě. Když ale hospodář vyžene své stádo na pastvu, přispívá i k ochraně a tvorbě naší krajiny. Spásání dělá dobře i rostlinám a různým druhům hmyzu. Pastva ovcí si proto zaslouží naši podporu.
Ovce mají mlsné jazýčky a mezi bylinami si pečlivě vybírají. Na pastvině po nich zůstává aromatická mateřídouška, pichlavé jalovce a pupavy i vzácné hořké hořečky. Prostě všechno to, co jim nechutná.
Do květů mateřídoušky klade vajíčka vzácný motýl modrásek černoskvrnný. Když se vylíhne larva, sleze z mateřídoušky dolů na zem a nechá se odnést kolemjdoucími mravenci do mraveniště. Mravenci larvu vykrmí, ale k jejich překvapení z kukly příští rok nevyleze nový mravenec,ale motýl.
Podobně jako amazonské pralesy jsou i malé luční mokřady (na Valašsku tradičně nazývané sihly či bařiny) plné života a hýří barvami. Jsou navíc jedinečným regulátorem vody v krajině. Zadržují vodu, když je jí moc, a naopak ji uvolňují, když se jí nedostává. Poznáme to v období sucha i povodní.
Mokřadní rostliny dokážou do svých těl vstřebat obrovské množství vody. Třeba drobný mech rašeliník zvětší za deště svůj objem až třicetkrát! Za mokra se proto mokřad nafukuje, za sucha vodu pomalu vypařuje a smršťuje se.
Vzácná malá žabka (velikosti 5 cm) se žlutočernou kresbou na břiše – tak to je. Nejraději má malé tůně a kaluže na lesní cestě. V nebezpečí ve vodě se zahrabe do bahna. Když je na suchu, vystrčí své břicho a ukáže odstrašující zbarvení, které říká: „Pozor – jsem nejedlá!“